18. 10. 2017

6.4.2017 – Cosi na tyčce se slaninou a bramborou

Hezky jsme vstali a co nebylo sbalené, jsme teď už do těch kufrů a krosen narvali. Bylo načase říct sbohem Okajamo a vydat se směr Mijadžima. Před odjezdem jsme ještě Júkimu nechali na památku fotografii a směsku českých bonbónů, aby si měl čím osladit život (mimochodem s Júkim jsme stále v kontaktu, máme ho na facebooku, a tak si občas můžeme přečíst, jak je přepracovaný).

Ještě před odjezdem jsem šla s Tomy objednat je na masáže. Tvrdili, že si sem zajdou ten den, až budeme z Kagošimy přejíždět do Ósaky. Sice se mi to zdálo divné, ale protože jsem byla chodící slovník (a ten nevznáší námitky), tak jsem tedy s nimi šla a objednala je na masáže, které se měly uskutečnit, tuším, o šest dní později. A pak už jen obklopeni bagáží jsme se vydali vstříc novému zážitku – hurá (zpět) na Mijadžimu, kde jsme měli na jednu noc objednaný rjokan Džukeisó.

17. 10. 2017

5.4.2017 – Focení kanálů

Když jsem se ráno probudila, neměla jsem pocit, že se mi někam chce, ale fish mě přemluvil – ještěže tak – a vyrazili jsme opět jen ve dvou do městečka blízkého našemu srdci: do Sakaiminata. Vzhledem k tomu, že jsme vstávali a do odjezdu rychlíku směr Jonago to bylo necelých třicet minut, museli jsme fofrovat. Naštěstí jsme měli nakoupené zásoby, a tak jsme nemuseli nikde ještě navíc shánět snídani.

Rychlík jsme stihli, nasnídali jsme se v něm a mířili z východního pobřeží Honšú na západní, kde nás ještě čekal přestup v městě Jonago. Cesta byla krásná. Mám děsně ráda zalesněnou krajinu a malá městečka, až vesničky a to bylo přesně prostředí, kterým jsme projížděli. Pro mě to byla ta nejkrásnější cesta vlakem z celého pobytu. Z rychlíku jsme přesedlali na lokálku, která byla velkým překvapením, protože již ona byla laděna do stylu jókai z pera Mizuki Šigerua. Na trase mezi Jonagi a konečnou v Sakaiminatu jezdí takové soupravy tři. Navíc všechny zastávky v Sakaminatu mají dva názvy – jeden pro obyčejné smrtelníky a druhý pro nadpřirozené bytosti.

10. 10. 2017

4.4.2017 – Pozor hadi!

Čtvrtého dubna jsme si s fishem udělali společný soukromý výlet, který jsme naplánovali již v České republice. Ostatním jsme prostě řekli, ať nedolejzají, že teď je čas na romantiku. Jim to bylo fuk, beztak se sebrali a jeli do Hirošimy, a tak o jejich zážitcích vám snad někdo z nich povypráví, já vám jdu sdělit, jak jsme se fishem měli na Mijadžimě.

Pořád jsem se necítila jako rybička, ale byla jsem v Japonsku, a tak jsem překonala nenávist ke slunci a k suchému vzduchu uvnitř šinkansenů a vyrazila s fishem na náš vysněný výlet na horu Misen. Jeli jsme vlakem z Okajamy do Hirošimy, kde jsme přestoupili na lokálku, kterou jsme dojeli na zastávku Mijadžimaguči. Tady jsme šli kousíček městem na trajekt. Byly tu hned dvě zastávky – jedna JRková a jedna nějakého soukromníka. Samozřejmě jsme jeli trajektem od JR, protože kdo by chtěl platit jízdné navíc, když mu na jízdu stačí railpass?

6. 10. 2017

21. ročník Velké seriálové ceny Nikkansports

Proběhlo vyhlášení 21. ročníku Velké seriálové ceny Nikkansports. Byly v ní ohodnoceny seriály vysílané během letní sezóny 2017.

Nejlepší seriál

Nejlepší herec v hlavní roli
  • Jamašita Tomohisa - Code Blue 3 
  • Nagase Tomoja - Gomen, aišiteru
  • Nišikido Rjó - Uči no otto wa šigoto ga dekinai
  • Kamikawa Takaja - Irjú sósa 4 
  • Higašijama Norijuki - Keidži šičinin 3  
 
Nejlepší herečka v hlavní roli

Nejlepší herec ve vedlejší roli
  • Asari Jósuke - Code Blue 3
  • Takahaši Issei - Onna džóšu Naotora
  • Takeuči Rjóma - Kahogo no Kahoko
  • Sawamura Ikki - Hijokko
  • Šiina Kippei - Code Blue 3

Nejlepší herečka ve vedlejší roli
  • Aragaki Jui - Code Blue 3
  • Toda Erika - Code Blue 3
  • Higa Manami - Code Blue 3
  • Kimura Jošino - Hijokko
  • Mijamoto Nobuko - Hijokko

Co na to říkáte? Viděli jste něco z letní sezóny? Co se mě týče, podle mě Nagase předvedl lepší výkon než Jamašita, v žebříčku nejlepších seriálů mi chybí Kahoko a v rámci Code Blue 3 je prostě Toda lepší než Agaraki.

22. 9. 2017

Letní seriálová sezóna 2017 – co je fajn?

Léto už je pryč a s ním i letní seriálová sezóna. Tak si pojďme říct, co v ní běželo zajímavého. Tedy co mě padlo do oka a na co jsem koukla. Tento článek píšu zhruba díl dva před koncem všech seriálů kromě toho prvně zmíněného. Akira to Akira jsem již zhlédla celé.

Akira to Akira - V roce 1986 přijala banka Sangjó nové zaměstnance. Během posledního praktického školení se objevily dva obstojné týmy a oba dva vedli muži, kteří studovali na Tokijské univerzitě a mající stejné jméno – Akira. Jejich souboj se stal legendárním, že se o něm povídalo ještě dlouho, kdežto tito dva Akirové se stali přáteli, ačkoliv se jejich cesty zase rozešly. Avšak ne na dlouho. Přestože pocházejí z různých poměrů, jeden z bohaté rodiny, druhý z chudé rodiny, které zkrachovala rodinná firma, mají oba dva upřímná srdce a snaží se svým klientům co nejlépe pomáhat. Seriál popisuje jejich rozvoj v bankovním prostředí, kde nejdůležitější je vydělat bance co nejvíce peněz a kde nezáleží na to, zda nějaká firma zkrachuje.

Moje hodnocení: Možná to nezní nejzajímavěji (a ono to ani z děl Ikeida Džuna nejzajímavější není), ale pokud vás zajímá bankovní sektor, asi si to užije. Jestliže vás nadchnul Hanzawa Naoki a spolu s ním i Šitamači rocket... a vlastně máte rádi díla Ikeida Džuna, tak tohle se vám také bude líbit. Je to jeho standardní práce z bankovního prostředí. S trochou osudovosti. S bublinovou ekonomikou. Se Saitóem a Mukaiem. Tohle je pro mě ovšem jeho nejslabší dílo. I tak to rozhodně není nic špatného. Jestliže máte dost romantiky a akčňáků, tady jsou dva borci, co se snaží být dobrými lidmi v prostředí, kde se točí miliony.