22. 9. 2017

Letní seriálová sezóna 2017 – co je fajn?

Léto už je pryč a s ním i letní seriálová sezóna. Tak si pojďme říct, co v ní běželo zajímavého. Tedy co mě padlo do oka a na co jsem koukla. Tento článek píšu zhruba díl dva před koncem všech seriálů kromě toho prvně zmíněného. Akira to Akira jsem již zhlédla celé.

Akira to Akira - V roce 1986 přijala banka Sangjó nové zaměstnance. Během posledního praktického školení se objevily dva obstojné týmy a oba dva vedli muži, kteří studovali na Tokijské univerzitě a mající stejné jméno – Akira. Jejich souboj se stal legendárním, že se o něm povídalo ještě dlouho, kdežto tito dva Akirové se stali přáteli, ačkoliv se jejich cesty zase rozešly. Avšak ne na dlouho. Přestože pocházejí z různých poměrů, jeden z bohaté rodiny, druhý z chudé rodiny, které zkrachovala rodinná firma, mají oba dva upřímná srdce a snaží se svým klientům co nejlépe pomáhat. Seriál popisuje jejich rozvoj v bankovním prostředí, kde nejdůležitější je vydělat bance co nejvíce peněz a kde nezáleží na to, zda nějaká firma zkrachuje.

Moje hodnocení: Možná to nezní nejzajímavěji (a ono to ani z děl Ikeida Džuna nejzajímavější není), ale pokud vás zajímá bankovní sektor, asi si to užije. Jestliže vás nadchnul Hanzawa Naoki a spolu s ním i Šitamači rocket... a vlastně máte rádi díla Ikeida Džuna, tak tohle se vám také bude líbit. Je to jeho standardní práce z bankovního prostředí. S trochou osudovosti. S bublinovou ekonomikou. Se Saitóem a Mukaiem. Tohle je pro mě ovšem jeho nejslabší dílo. I tak to rozhodně není nic špatného. Jestliže máte dost romantiky a akčňáků, tady jsou dva borci, co se snaží být dobrými lidmi v prostředí, kde se točí miliony. 

16. 9. 2017

Přednáška na Animefestu

S fishem jsme přednášeli na Animefestu o tom, jak jsme se dostali do Japonska a dalších zajímavých či nezajímavých věcech. Na to, že to byla fishova první přednáška, tak se tak rozjel, že jsem mu přenechala téměř všechen čas. Koho by přednáška zajímala, má možnost ji zhlédnout.

Synopse: Japonsko, země zaslíbená. Mekka všech otaku. Každému z nich stačí políbit zemi v Akihabaře a může v poklidu zemřít. Ale jak se do té vzdálené země na Dálném východě dostat? Kde tam spát? Co jíst? A jaká jiná země se dá ještě líbat kromě té akihabarské? Kolik šušňů si připravit, aby člověk nemusel cestou tam ujít 10983 kilometrů, uplavat jich 767 a neumřel hlady či na podchlazení? Zároveň hodíme do placu pár vlastních postřehů a zážitků a ke konci vyzveme ty nejlepší do zajímavostního kvízu, ve kterém se bude soutěžit o ceny nevyčíslitelné hodnoty dovozené z té daleké země tam někde za obzorem.


3. 9. 2017

[Recenze] Quartet

Quartet je hraný seriál o deseti dílech vysílaný od ledna do března roku 2017. Sledovanost neměl zrovna nejvyšší, ale nízkou sledovaností poslední dva roky trpí téměř každý japonský seriál, a proto to rozhodně není ukazatel kvality. Naopak co by mohlo zaujmout, je fakt, že si ending nazpívala samotná ústřední čtveřice v podání Macu Takako, Micušimi Hikari, Takahaši Isseie a Macudy Rjóheie. A jestliže trochu sledujete japonskou filmovou či seriálovou tvorbu, musí vám být jasné, že tohle obsazení z toho rozhodně udělá šou, na kterou má smysl se podívat.

O čem vlastně Quartet je? Jedné zimy se čirou náhodou potkají čtyři lidé. Čirou náhodou jsou to všichni hudebníci. Tahle náhoda je donutí si sednout a popovídat si, z čehož se zrodí nápad na vytvoření kvarteta. Dva muži, dvě ženy, všichni přibližně stejně staří, se dají dohromady a dokonce spolu začnou bydlet pod jednou střechou v Karuizawě. Ale je to všechno náhoda? V podstatě každý z nich má své tajemství a postupem času se je dozvídáme. Ze začátku to vypadá, že padne jedno tajemství na díl a pak si člověk může pomyslet, co se bude dít po zbytek seriálu, ale zkušený scénárista, kterým Sakamoto Júdži je, si s tím uměl dobře poradit. 

1. 9. 2017

3.4.2017 – Kašli, kašli [Aktualizováno]

Mě schvátil bacil tolik, že jsem se rozhodla tenhle den prospat a prokašlat. Květa a Krista byly zmoženy společensky, takže držely basu se mnou a taky se rozhodly především spát. Kluci byli ovšem o něco akčnější: Žlůťa a meni se vydali do Himedži a Tomové s fishem si odpoledne prošli Okajamu (poté, co se vyspali z opice).

(Vypráví Žlůťa) Den začal dobře. Když tedy pominu to, že Tom jedna dorazil ve čtyři hodiny ráno (nerad spím, když jsou odemčené dveře, takže jsem mu musel jít otevřít). Prášky, co jsem dostal v nemocnici, mi zabírají a už se cítím mnohem lépe.

23. 8. 2017

2.4.2017 – Babča s vybitým mobilem

Druhý den po příjezdu do Okajamy jsme se ve většině (Zíza, fish, Květa, Krista, Tom jedna i dva) sebrali a ráno naskočili na šinkansen, který nás dovezl na nenápadné nádraží nazvané Šin-onomiči. Z něj jsme podél „rušné“ silnice pokračovali z kopce dolů do Onomiči, městečka, které nám doporučila Lusi (díky!). Když jsme z kopce, kde stojí šinkansenové nádraží, sešli dolů do Onomiči, tak jsme téměř okamžitě zase šplhali nahoru, na pořádný kopec, kde měly kvést třešně, měl být krásný výhled, měly být schody, u kterých se inspirovalo anime Kamiču! Jak to tak bývá, schody jsme nenašli a pořádně kvetl jen jeden strom. Ale zato jsme nahoře v kopci potkali v houští zaparkovanou loď...