Film Sajonara icuka vznikal pod taktovkou korejského režiséra Johna H. Leeho, který natočil velmi úspěšný film A Moment to Remeber. I tentokrát si pro nás přichystal příběh o velké lásce, jenomže v úplně jiném hávu. Příběh je založený na románu Sajanora icuka od spisovatele Cudžiho Hitonariho. Shodou okolností to v té době byl manžel představitelky hlavní role Nakajamy Miho. Pro ni byl tento film velkým comebackem před kameru, neboť od roku 2002 žila s Cudžim ve Francii a profesi se nevěnovala.
Film byl natáčen během roku 2009 v Japonsku, Jižní Koreje a Thajsku. Jedná se japonsko-korejskou koproduci, v Japonsku šel film do kin 23. ledna 2010 a byl vcelku populární – promítali ho ve 180 kinech po celé zemi a za první týden promítání vydělal před třicet miliónů korun. Na druhou stranu v Korei tolik úspěšný nebyl, promítali ho jen ve 31 kinech a za první týden vydělal zhruba 720 000 korun. Myslím, že tohle lze přisoudit tomu, že ačkoliv režisér byl Korejec, ve filmu žádný nehrál, a tak to pro korejské publikum byl jen další japonský film a hlavně byl plný japonské mentality, která se přece jen od té korejské víceméně liší.
V hlavních rolích se představí Nišidžima Hidetoši, Nakajama Miho a krásné záběry, scény. Je úplně jedno, do kterého z nich se zamilujete, ale jeden to bude určitě. Kamera si hraje se světlem, přírodou, městem, interiérem i různými předměty, takže film může působil lehce zdlouhavě, ale divák má stále na co koukat a stále ho má co unášet.
Higašigaito Jutaka má před svatbou s Micuko, příbuznou ředitele společnosti, ve které pracuje. Ale ještě než si ji vezme, je na pár měsíců přesunut na pobočku do Bangkoku. Tady potkává Manaku Tóko a ta ho hned na první pohled upoutá a vypadá to, že i on upoutal ji. Vyvine se mezi nimi určitý vztah, který se pomalu zintenzivňuje, jenomže svatba s Micuko se blíží, a tak se ti dva nakonec rozhodnou, že vztah ukončí… Tím příběh samozřejmě nekončí.
Na začátku se seznamuje s budoucími manželi, vypadá to, že se mají rádi a na svatbu se těší, jen musejí vydržet tři měsíce, než se Higašigaito vrátí z pracovní stáže v Thajsku. V cizí zemi se nejprve ze vše sil snaží rozšířit pobočku letecké společnosti, u které pracuje, jenomže jednoho večera, kdy jde s kolegy popíjet pivko, za jedním z nich, dlouholetým Higašigatoiným kamarádem, přijde krásná žena. Netrvá dlouho a ta žena, Manaka Tóko, se dá dohromady s Jutakou, jejich vztah je nejprve velmi vášnivý a plný fyzična. Ve filmu se objevují lehce explicitní scény, které ale náladu filmu nijak nenarušují, naopak ji barvitě dokreslují.
Vztah mezi Tóko a Jutakou se pomalu prohlubuje, a tak jak se blíží termín Jutakovy svatby, oba dva se cítí nejistěji. Tuší, že by měli vztah ukončit, ale zároveň po sobě touží víc a víc, jak fyzicky, tak i psychicky. Oba dva to ničí. Jutaka by byl rád s milovanou ženou, jenomže už je zasnoubený s někým perspektivním a v roce 1975 prostě neexistovalo, že by zasnoubení zrušil. Je jim jasné, že jejich vztah spěje k hořkému konci, ale Tóko se nechce vzdát. Jenomže do Thajska, aniž by to Jutaka tušil, přilétá Micuko, aby si s Tóko promluvila. Je tedy jasné, že ví o Jutakově nevěře, ale nemá s tím problém. Navrhne Tóko, aby s Jutakou klidně byla, ale jen do té doby, než se vrátí zpět do Japonska. Moc dní jim tedy zbývá… Tato rozprava v Tóko zanechá další šrám, takže si poslední společné chvilky s Jutakou moc neužije.
Četla jsem spousty názorů, že Jutaka byl velmi chladný a sobecký blbeček, který si chtěl jen užít. Já s tímto názorem nesouhlasím, naopak si myslím, že trpěl jako pes a chladný rozhodně nebyl. Ačkoliv nedělal velká gesta, ačkoliv až do hořkého rozloučení Tóko neřekl, že ji miluje, v detailech, mluvě, některých rozhodnutích i pohledech bylo jasné, co doopravdy cítí. Myslím si, že pokud by Tóko nahlas pověděl, že ji miluje, už by ji nedokázal opustit a protože to věděl, rozhodl se, že to nahlas neřekne. Naproti tomu když to říkal Micuko, nebylo v tom jediného upřímného citu.
Nišidžima Hidetoši a Nakajama Miho tvořili krásný pár a jako filmový pár se i doplňovali, rozuměli si a měli jeden pro druhého pochopení. Člověk i po dlouholetém setkání cítil, že jsou ti dva pro sebe stvořeni. Co se týče hereckých výkonů, myslím si, že Nišidžima nedokázal úplně přesně zahrát a vyjádřit všechny pocity, které v Jutakovi vířily, a proto jeho postavu hodně lidí považuje spíš za prevíta. Nehrál špatně, ale věřím, že jeho postavu lze ztvárnil i lépe. Ale možná je to jen můj dohad. Nakajama se ovšem vrátila v plné parádě, smyslně zahrála krásnou bohatou ženu, která se stále hledá a nachází se právě ve vztahu s Jutakou.
Nebudu prozrazovat, jak film nakonec dopadl, přece jen jsem už vyzradila dost, celou polovinu filmu. V té druhé se přesuneme do budoucnosti o celých 25 let. Tady se maskéři vyřádili, protože herci opravdu zestárli, ani stařeckých skvrn nebyli ušetřeni. Zapomněli na sebe ti dva po takové době a žijí své životy naplno?
Podle mě je to film plný emocí, ačkoliv je divákovi nikdo necpe a
nekřičí je na něj. Láska, bolest, zklamání, pocity prázdnoty i
nespokojenosti, přátelství… to všechno i víc ve filmu je, jen se chce
pořádně dívat. Naprosto chápu, proč se Jutaka choval, jak se choval, a
bolí mě z toho i za něj u srdce. Přiznávám, že jsem dokonce uronila
slzu. Dlouhý film, který končí slovy lásky. Myslím, že na druhé zhlédnutí film v člověku zanechá mnohem hlubší dojem.
Sajonara icuka (サヨナライツカ, Loučím a někdy…), 134 minut.
Režie: John H. Lee
Hrají: Nišidžima Hidetoši jako Higašigaito Jutaka, Nakajama Miho jako Manaka Tóko, Išida Juriko jako Tazusue Micuko, ve vedlejších rolích Kató Masaja, Magii, Nišidžima Takahiro, Hira Takehiro, Umezawa Masajo a další.
Všechny obrázky, až na ten první, jsou print screeny z filmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat