17. 12. 2014

Územní spory Japonska



Přestože je Japonsko zemí, kterou ze všech stran obklopuje moře, a nenajdeme tedy žádné pozemní hranice, které by sdílelo s nějakým dalším státem, Japonsko již dlouhodobě vede územní spory o několik ostrovů s několika sousedními zeměmi. Jedná se například o spory s Ruskem o Čišimarettské /Kurilské ostrovy[1], s Čínskou lidovou republikou, případně s Čínskou republikou, o ostrovy Senkaku/Tiao-jü-tao/Tiao-jü-tchaj[2] či o ostrovy, nebo spíše atol, Okinotorišima nebo s Jižní Koreou o ostrovy Takešima/Tokdo.

            V následujícím článku se budu věnovat pouze sporům o ostrovy Senkaku (zaměřím se na konflikt s Čínskou lidovou republikou a nikoliv Čínskou republikou), Kurilské ostrovy a ostrovy Takešima/Tokdo.

Japonsko a Jižní Korea

Spor je veden o malé souostroví[3] v Japonském moři, které každá ze zemí nazývá jinak – Japonci ho nazývají Takešima, Korejci zase Tokdo. Jejich vzdálenost od nejzápadnějšího japonského ostrova Oki je 157,5 km a od nejvýchodnějších korejských ostrovů Ulleungdo[4] se nacházejí podle korejských údajů 87,4 km a podle japonských 92 km. Za dobrého počasí je souostroví možné z těchto korejských ostrovů vidět pouhým okem. Od samotného pobřeží korejského poloostrova je souostroví vzdáleno 216,8 km a od pobřeží hlavního japonského ostrova Honšú, konkrétně od pobřeží prefektury Šimane, je vzdáleno přibližně 211 km.

            Celý konflikt v podstatě začal po 2. světové válce, kdy bylo Japonsku jako poraženému odebráno veškeré území, které nabylo válečnými výboji i se všemi malými ostrůvky, které vlastnilo ještě před válkou. Všechny tyto ostrůvky mělo opětovně získat po podepsání Sanfranciské mírové smlouvy[5] 8. září 1951, jejíž 2. kapitola vymezuje území Japonska – konkrétně v ní Japonsko uznává nezávislost Koreje a vzdává se veškerých územních nároků vůči ní. Jenomže ostrovů bylo mnoho a všechny ve smlouvě nebyly jmenovitě zapsány. Jižní Korea požádala o revizi, ve které by bylo souostroví Tokdo/Takešima zapsáno jako její území a spoluautor Sanfranciské mírové smlouvy J. F. Dulles prohlásil, že „pokud tyto ostrovy patřily Koreji již před anexí[6], tak nevidí jediný problém, aby byly zahrnuty do území, kterého se Japonsko vzdá[7], jenomže o měsíc později byl Koreji odeslán oficiální názor Spojených států, ve kterém stojí, že „podle jejich informací nikdy nebylo toto území považováno za součást Koreje a od roku 1905 bylo pod jurisdikcí úřední kanceláře na ostrovech Oki spadající pod prefekturu Šimane v Japonsku. Nevypadá to, že by tyto ostrovy někdy byly nárokované Koreou.[8]


           Přestože Sanfranciská mírová smlouva otázku Takešima/Tokdo přímo neřeší, nachází se v dokumentu článek, který má právě řešit takovéto případy. V 6. kapitole 22. článku se píše, že „pokud vznikne spor při interpretaci nebo výkonu smlouvy, který se nevyřeší ani jinými dohodnutými prostředky, tento spor bude na požádání kterékoliv z podepsaných stran předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru.[9] Japonsko tak roku 1954, když bylo jasné, že ani jedna z Korejí nebude mít převahu na Korejském poloostrově, opravdu navrhlo, že požádá Mezinárodní soud v Haagu, aby tento spor vyřešilo. Jižní Korea však toto řešení odmítla a do dnešních dnů stále odmítá. Podle profesora Bonga z American univerzity ve Washingtonu bude tento status quo mezi Japonskem a Jižní Koreou pokračovat a vidí jen velmi malou pravděpodobnost, že by došlo mezi oběma stranami k trvalé dohodě.[10]

            Postoj široké veřejnosti v obou zemích je rozdílný. V Japonsku je Takešima/Tokdo vnímáno jako něco daleko, mimo sféru jejich zájmu a o problém se opravdu zajímá jen minimum lidí, především místní politici a lidé pracující v rybolovu v prefektuře Šimane. Na druhé straně v Koreji je tento problém vnímán jako otázka národní hrdosti[11]. Není to tedy „obyčejný“ spor o území, na kterém je naleziště zemního plynu a prostor pro rybolov, ale jedná se o národní symbol a připomenutí historické agrese Japonska[12]. V Jižní Koreji dokonce každoročně pořádají školní výlety na souostroví a vláda nechala napsat učebnice, ve kterých je Takešima/Tokdo považováno jako výlučně korejské vlastnictví.[13]

Japonsko a Rusko

Tyto dva státy vedou dlouhodobý spor o část Kurilských ostrovů – vulkanické souostroví o 56 ostrovech táhnoucí se od severu ostrova Hokkaidó až po poloostrov Kamčatka rozdělující Ochotské moře a Tichý oceán. Hlavním problém jsou tři ostrovy: Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomaiské ostrovy[14]. Tato oblast je Ruskou federací považována za Jižní Kurily a japonskou stranou za Severní teritoria.

            Koncem poloviny 19. století začalo být nutné stanovit si hranice i na Dálném východě, a tak po Šimodské smlouvě roku 1855, ve které se stanovily hranice mezi Ruskem a Japonskem, tj. mezi ostrovem Etorofu a Uruppu[15], podepsalo Japonsko a Rusko Sankt–Petěrburskou smlouvu (1875). Ta mimo jiné stanovuje, že Japonsko výměnou za Sachalin získá celý kurilský oblouk od Uruppu po Šumušu[16]. Po uzavření smlouvy začali Japonci toto území intenzivně osidlovat. V době vypuknutí 2. světové války se zde nacházelo již něco kolem 17 tisíc japonských obyvatel. Na konci války i po jejím ukončení, kdy Rusové dobyli Kurilské ostrovy, započali s masovým odsunem Japonců.[17]

            Roku 1946 Sovětský svaz celé problematické území Kurilských ostrovů anektoval s tím, že se odvolával na Jaltskou dohodu[18] a Postupimskou deklaraci[19]. Poté nastal rok 1951 a již zmiňované podepsání Sanfranciské mírové smlouvy, kterou SSSR odmítl, neboť otázka teritorií zůstala nevyřešena a stala se tak neustálou překážkou v sovětsko-japonských jednáních – ve smlouvě nejsou jasně definované Kurilské ostrovy, není zmíněn konkrétní počet či názvy ostrovů, ani není jasně řečeno, že Sovětský svaz má suverenitu nad tímto územím.[20]

            Až v roce 1956 byla podepsána sovětsko-japonská deklarace, která ukončila válečný stav, a obě strany se zavázaly, že budou i nadále pokračovat v mírových jednáních a snažit se uzavřít mír. Téhož roku Nikita Chruščov přislíbil navrácení Habomaiských ostrovů a ostrovu Šikotan. Jenomže jednání skončila nezdarem a ruská strana se k navrácení ostrovů neměla. Přestože roku 2004 Rusko potvrdilo, že tato deklarace stále platí, nebyl mezi zeměmi doposud podepsán mír, a status Kurilských ostrovů zůstává sporný. To i nadále bývá překážkou v rusko-japonských vztazích a často kvůli němu vznikají spory, ačkoliv se minulý rok ruský prezident Putin a japonský premiér Abe Šinzó dohodnuli, že by tento historický spor neměl zatěžovat jejich současné vztahy (jednalo se především o energetické kontrakty). Zároveň ale také upozornili na fakt, že se těmto sporům nelze v budoucnu vyhnout.[21]

            Podle Jonathana Berkshire Millera, specialisty kanadské vlády pro zahraniční otázky, je však spor nutné ukončit co nejdříve a to z důvodů geopolitické pozice: „Je nezbytné, aby Japonsko a Rusko vyřešily tento spor, pokud se chtějí chránit před rozpínající se Čínou a převzít hlavní roli v strategickém rámci regionu.[22]

Japonsko a Čína

Předmětem jejich sporu jsou neobydlené ostrovy Senkaku ve Východočínském moři nacházející se 370 km na východ od pevninské Číny, 220 km na severovýchod od Tchaj-wanu, 410 km západně od Okinawy a 170 km severně od jihozápadního konce souostroví Rjúkjú. V současné době je toto souostroví[23] pod správou okinawské prefektury.

            Územní spory Japonska a Číny jen navazují na řadu neshod a válek, které negativně poznamenaly vztahy obou zemí. Konkrétně ostrovy Senkaku japonská strana získala v roce 1985 spolu s Tchaj-wanem po vítězství v první čínsko-japonské válce. Po porážce Japonska ve 2. světové válce byla území, která v předešlých dekádách země získala na úkor Číny, navrácena,[24] ale o ostrovy Senkaku se nikdo nezajímal, proto spadaly pod správu USA a Okinawy. V té době se ani Japonsko ani Čína o Senkaku nijak zvlášť nezajímaly.[25]
 
            Změna nastala až roku 1969, kdy byla uveřejněna zpráva, že se poblíž ostrovů zřejmě nachází velké množství uhlovodíků – konkrétně se podle japonských vědců, kteří objev učinili, mělo jednat o největší ropná pole v regionu. Tato informace probudila v obou regionálních mocnostech zájem o ostrovy. Když americká správa navrátila Okinawu spolu s ostrovy Senkaku pod správu Japonska, začala Čína hlasitě protestovat a činit si na ostrovy nároky, ačkoliv do objevu ropného pole o ně nejevila žádný zájem. Od konce 70. let do současnosti propukají opakovaně diplomatické roztržky mezi oběma zeměmi kvůli různým zásahům ve sporných vodách.[26]

            Čína si klade nárok na ostrovy díky faktu, že je v minulosti využívala jako navigační body a také že roku 1931 je Tokijský soud uznal jako historickou součást Tchaj-wanu. Japonci na druhou stranu tvrdí, že je od roku 1895 zahrnují do svojí správy jako neobydlené teritorium a starají se o ně. Také kritizují fakt, že se o ostrovy Čína nezajímala do té doby, než byly poblíž nich objeveny zásoby ropy a zemního plynu. Navíc minulý rok v lednu oznámila ministryně zahraničí Spojených států Hillary Clintonová, že nepodpoří čínské nároky na Senkaku, pokud se nebude jednat o ty mírové, neboť doufá, že jiným způsobem se tento konflikt mezi Čínou a Japonskem řešit nebude.[27] Spory se totiž začaly přiostřovat v roce 2012, kdy japonská vláda odkoupila tři největší ostrovy od soukromých vlastníků, což vyvolalo velké protesty na straně Číny.[28] V následujících týdnech po odkoupení začaly kolem ostrovů kroužit čínské hlídkové lodě a spor se přiostřoval,[29] naštěstí se nerozhořel ve vážnější vojenský střet. V teritoriu probíhají neustálé čínsko-japonské provokace, které mohou snadno přerůst nejen v diplomatickou roztržku, ale i v regulérní konflikt. Situace se ovšem od 70. let nijak výrazně neposunula a obě dvě země jsou stále ve stejné pozici.[30]

Závěr

Ve všech územních sporech, které Japonsko vede, nejde o velká území, ale strategicky významná – proto není tak snadné je vyřešit a dlouhodobě se jednání zainteresovaných stran nehnout z místa, neboť nikdo nechce udělat ústupek. V případě sporu s Koreou se spíše jedná o emotivní spor – jak již bylo zmiňováno, Korejci v tom vidí otázku národní cti. Samozřejmě i prostor pro rybolov a naleziště nerostných surovin jsou důležitým argumentem, proč se území nevzdat, ale korejská strana v tom vidí ještě navíc odplatu za všechny ústrky, které se jí ze strany Japonska dostaly. Stejně jako Korea se snaží hrát Japonsko na city v případě Severních teritorií, kam každoročně posílá potomky bývalých obyvatel, případně samotné bývalé obyvatele těchto ostrovů, aby se sem jezdili pomodlit ke hrobům a svatyním. Vysílá se to v japonské televizní stanici NHK, a tak to působí na Japonce velmi emotivně. V tomto případě jde Japonsku nejen o zvětšení území pro rybolov, ale i o území, které by mohlo být odpovědí při řešení přelidnění země. Rusko neochotu vzdát se těchto ostrovů vysvětluje jejich důležitostí v rámci geostrategie – vedou tudy lodní trasy mířící do Tichého oceánu, které jsou důležité pro ruskou tichooceánskou flotilu. Co se týče sporu o Senkaku, je zřejmé, že získání těchto neobydlených ostrovů je důležité z hlediska rybolovu a energetických surovin, ale i z vojenského hlediska. Navíc pokud by jedna strana ustoupila té druhé, obyvatelstvo té země by to neslo velmi nelibě – hraje tu tedy roli prestiž a princip. Proto nevidím ani v jednom případu možnost mírového řešení v blízké době.


[1] Dále budu používat jen označení Kurilské ostrovy.
[2] Dále budu používat jen označení ostrovy Senkaku, popřípadě pouze Senkaku.
[3] Souostroví se skládá ze dvou skalnatých ostrovů – jap. Otokodžima a Onnadžima, korej. Seodo a Donkdo – a z dalších 35 malých útvarů.
[4] Japonsky Ucurjo.
[5] Smlouva vešla v platnost 28. dubna 1952 a oficiálně ukončila 2. světovou válku mezi znepřátelenými stranami, tj. mezi stranami, které smlouvu podepsaly (konkrétně se 49 státy z 52 zúčastněných, nepodepsal SSSR a jeho dva přítomné satelity, ČSR a Polsko).
[6] Proběhla roku 1905.
[7] HARA, Kimie. 50 Years from San Francisco: Re-Examining the Peace Treaty and Japan's Territorial Problems. Pacific Affairs, Autumn 2001, vol. 74, no. 3, str. 361-382.
[8] Tamtéž.
[9] Tamtéž.
[10] Bong, Youngshik D, Politics of the Dokdo/Takeshima Issue, August 17, 2009. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=1456716
[11] To úzce souvisí s faktem, že Korea byla v minulosti kolonizována Japonskem.
[12] Korejci nepřipomínají jen anexi v roce 1905, ale i výboje na konci 16. století, kdy za vlády Tojotomiho Hidejošiho Japonci expandovali na korejské území a neúspěšně se ho pokusili dobýt.
[13] Lee, S. Ch. 2009. „Japanese-Korean Relations in Perspective“. Pacific Affairs 35, č. 4.
[14] Jedná se o skupinu nejjižnějších ostrůvků Kurilského souostroví, často mylně považovanou za jeden ostrov.
[15] Nachází se zhruba 40 km severovýchodně od Etorofu.
[16] Nalézá se zhruba 11 km jihozápadně od poloostrova Kamčatka.
[17] MILLER, Jonathan Berkshire . Http://www.asiasentinel.com [online]. 13-09-2011 [cit. 2014-12-01]. The Knotty Kuril Island Problem. Dostupné z http://www.asiasentinel.com/politics/the-knotty-kuril-island-problem/
[18] Vymezovala podmínky, za kterých SSSR vstoupil do války v Pacifiku: jižní část Sachalinu jakožto i všech ostrovů k němu přilehlých budou navráceny Sovětskému svazu a budou mu předány Kurilské ostrovy. S touto dohodou nebylo Japonsko seznámeno. (PAN, Stephen C.Y. Legal Aspects of the Yalta Agreement. The American Journal of International Law. Jan 1952, vol. 46, no. 1, s. 41.)
[19] Vymezovala Japonsko pouze na ostrovy Honšú, Kjúšú, Šikoku a Hokkaidó.
[20] PAN, Stephen C.Y. Legal Aspects of the Yalta Agreement. The American Journal of International Law. Jan 1952, vol. 46, no. 1, str. 72.
[21] http://zahranicni.eurozpravy.cz/asie-a-australie/73720-spor-o-kurily-se-vyhrotil-japonsko-poslalo-na-rusy-stihacky/ a http://www.czechfreepress.cz/asie-a-pacifik/uzemni-spory-v-morich-vychodni-asie.html a http://czech.ruvr.ru/2012_07_30/83414872/
[22] MILLER, Jonathan Berkshire . Http://www.asiasentinel.com [online]. 13-09-2011 [cit. 2014-12-01]. The Knotty Kuril Island Problem. Dostupné z http://www.asiasentinel.com/politics/the-knotty-kuril-island-problem/
[23] Skládá se o osmi malých ostrovů.
[24] Jedná se například již o zmiňovaný Tchaj-wan.
[25] Dreyer, J. T. (2012). Sino-Japanese Territorial and Maritime Disputes. In Schofield, C. H.; Kotkin, S.; Elleman B. A. (2012). Beijing’s Power and China’s Borders: Twenty Neighbours in Asia. Armonk, N.Y. : M.E. Sharpe.
[26] Tamtéž.
[27] http://zpravy.idnes.cz/cina-a-spor-o-souostrovi-senkaku-dou-/zahranicni.aspx?c=A130121_190235_zahranicni_ert
[28] http://zpravy.idnes.cz/japonci-kupuji-ostrovy-senkaku-dnz-/zahranicni.aspx?c=A120613_165750_zahranicni_ts
[29] http://zpravy.idnes.cz/spor-o-sousotrovi-senkaku-cina-japonsko-ffp-/zahranicni.aspx?c=A120911_141603_zahranicni_aha
[30] Dreyer, J. T. (2012). Sino-Japanese Territorial and Maritime Disputes. In Schofield, C. H.; Kotkin, S.; Elleman B. A. (2012). Beijing’s Power and China’s Borders: Twenty Neighbours in Asia. Armonk, N.Y. : M.E. Sharpe.

3 komentáře:

  1. Ahoj Zízo. Chtěla bych hrozně poděkovat za super stránky, tvůj pečlivě vypracovaný článek mi momentálně velice pomohl při studiu. Takže díky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj chill, tak to jsem ráda, že to nakonec někomu bylo k užitku. :-) Aspoň má člověk pocit, že to nepsal zbytečně. A k čemu jsi to konkrétně potřebovala?

      Vymazat
  2. Nazdárek Zízo. Super článek, lepší než moje poznámky (nacházející se v hlubinách za léta nastřádaných školních materiálů... Třeba mezi sešity z přírodovědy, cca 6. třída) Díky za to ;-)
    P.S. Našla jsem menší překlep. V části, kde popisuješ spory mezi Japonskem a Čínou, konkrétně v druhém odstavci máš překlep v roce, kdy Japonsko získalo ostrov Senkaku (1985)

    OdpovědětVymazat