22. 1. 2017

[Recenze] Vražda v Orient-expresu

Dvoudílný televizní speciál Vražda v Orient-expresu, jehož každý díl má přes dvě hodiny, je natočený podle stejnojmenné předlohy britské spisovatelky, „královny detektivek“, Agathy Christie. Scénář vypracoval známý scénárista a režisér Mitani Kóki (Galaxy kaidó, The Magic Hour) a na režisérské židli seděl Kóno Keita (Freeter, ie wo kau, HOPE), kteří spolu již pracovali na podobně rozsáhlém televizním speciálu Wagaja no rekiši. Jedná se taktéž o kostýmní záležitost a osazenstvo je tvořeno prvotřídními herci. Troufám si však tvrdit, že Vražda v Orient-expresu se jim vyvedla o mnoho lépe.

Speciál byl vysílaný na Fudži Tv 11. a 12. ledna 2015. První část měla sledovanost 16,2 % a druhá 15,9 %. Frází, která uvádí speciál a je i na oficiální plakátku, je Whodunit? čili Who (had) done it? – kdo to spáchal? Na Mezinárodním seriálovém festivale v Tokiu v roce 2015 speciál získal hlavní cenu v kategorii televizní film. 

Když se začalo uvažovat o tvorbě tohoto speciálu, tak ještě nebylo zdaleka jasné, že bude mít dvě části. Scénárista Mitani Kóki předlohu četl již na prvním stupni a když byl ve druhém, tak viděl filmové zpracování a v podstatě od té doby se sám sebe ptal, co se skrývalo za tím případem. Nakonec si na to odpověděl sám právě druhou částí. První část speciálu se tedy velmi věrně drží předlohy, ale druhá je naprosto originální příběh o tom, jak se vše událo, a proto i pro znalce Vraždy v Orient-expresu tento televizní film přináší něco nového (pokud se držíme čistě příběhu).

Pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří příběh Vraždy v Orient-expresu neznají, zde tedy pár slov: Luxusním vlakem se veze různorodá směsice lidí. Mezi nimi dokonce i slavný detektiv či ostražitý podnikatel. Tento muž má podezření, že ho chce někdo zabít, a tak se pokusí domluvit se slavným detektivem, aby ho ochránil. Tomu se ovšem podnikatel vůbec nelíbí, a tak odmítá. Jenomže hned následující den je nalezen mrtvý, a tak náš detektiv zapojí šedé závity mozkové, aby vraha dopadl.

Z prostě vypadající vraždy se vyklube něco mnohem složitějšího. Jenomže celá tato složitost se vyjasňuje díky myšlenkovým pochodům detektiva Sugura, proto především první díl stojí právě na něm. Kdo miluje Suchetovo ztvárnění Poirota bude zřejmě zklamán, protože tento japonský detektiv není jako on. Působí více poťouchle, sem tam jako parodie předlohy, ale o knírek pečuje stejně dobře a nebojí se špehovat ostatní. Myslím si, že toto divák nesmí odsoudit. Já také patřím mezi ty, kteří mají velmi rádi britského Poirota, ale přece jenom detektiv, na kterého zde koukáme, není Poirot. Je to jeden z nejslavnějších detektivů Japonska! Proto je spíše „šáblý“ po japonském způsobu, než belgickém. Jestliže divák znalý předlohy přistoupí na tuto myšlenku, užije si celý speciál o dost více. Přeci jen je to podle mého především o geniálnosti dialogů a dedukce, než o tom, zda je Poirot víc nebo méně kulatý, jestli se chová víc výstředně či méně.

Pojetí slavného detektiva Nomurou Mansakuem je podle mého názoru dobré. Zahrál domýšlivého, inteligentního a bystrého detektiva, který má své malé úchylky, velmi reálně. Samozřejmě takovýto až parodický charakter ve světě asi nikdo nemá, ale stále jsme ve světě fikce. Nomura Mansaku z něj ovšem nikdy nevyskočí a drží se ho až do konce, takže máme konzistentního detektiva, který nestřídá to, jaký je – neustále se drží toho svého a neplete do toho jiná ztvárnění Poirota, která herec zajisté viděl a nastudoval.

Obsazení důležitých hráčů v této vražedné hře je prostě dokonalé. Do každé role je obsazený kvalitní herec, herečka. Přestože by každý z nich dokázal utáhnout film sám, tak nikdo nevyčnívá a drží se při zemi. O čemž si myslím, že je jedině dobře. Nikdo nepředvede odbytý výkon, naopak všichni zazáří, když na ně přijde řada, a zřejmě proto nikdo nevyčnívá a z tohoto důvodu musím pochválit toho, kdo měl na starost obsazování rolí. Tenhle člověk věděl naprosto přesně, co dělá. Přesně tak velmi dobře svou práci odvedl i člověk, co měl na starosti kostýmy či ateliér, protože i tyto drobnosti dokázaly scénu velmi dobře dokreslit. Přestože by puntičkář nějaké nedostatky najít dokázal.

Co si budeme nalhávat, řemeslně je to velmi dobře odvedená práce. Scénáristisky jakbysmet. Zde by se ovšem dalo namítnout, že druhý díl je zbytečně moc dlouhý, že působí zdlouhavě, až to může být místy vyčerpávající. Ale zamysleme se nad tímto. I pro všechny zúčastněné to bylo zdlouhavé. Také je to ničilo, že to trvá tak dlouho, až to chtěli vzdát. A přesně ten samý pocit dokázal být přenesen na diváka. I on si sám, stejně tak jako postavy na obrazovce, říkal, že už by se to mělo hnout, přejít k tomu důležitému – k vraždě. Samozřejmě to někdo může považovat za vadu, já jsem se k tomu také po prvním zhlédnutí přikláněla, ale po druhém mi začalo docházet, co tím chtěl básník říct.

Nemá moc smysl dál pět, jak moc fajn televizní speciál to je. Když si člověk přečte obsazení a kdo napsal předlohu, je jasné, že to nemohlo skončit nijak špatně. Je to televizní tvorba, takže to nemá to pozlátko stříbrného plátna, ale i tak si myslím, že se s tím tvůrci nadřeli. Navíc si nemyslím, že by to stříbrném plátně takhle dobře fungovalo. Přeci jen to působí spíše jako divadelní hra – omezený počet účinkujících, závěr se jako vždy u Agathy a Poirota koná přede všemi, kde detektiv odhalí vše, co vydedukoval a už jen to, jak jsou postavy rozestavěné ve scéně a jakým způsobem stojí či sedí a co se jim odráží v obličeji a jakým směrem hledí, hodně napovídá. Myslím si, že fanoušci knižní předlohy nebudou zklamáni.

Oriento kjúkó sacudžin džiken (オリエント急行殺人事件), 2015, 2x140 minut
Režie: Kóno Keita
Předloha: Mitani Kóki
Scénář: Agatha Christie
Hrají: Nomura Mansaku, Macušima Nanako, Nišida Tošijuki, Ninomija Kazunari, Ikemacu Sósuke, Sawamura Ikki, Tamaki Hiroši, Watanabe An, Jagi Akiko, Aoki Sajaka, Fudžimoto Takahiro, Fudži Sumiko, Takahaši Kacumi, Sasano Takaši, Kobajaši Takaši, Kusabue Micuko, Sató Kóiči a další.
Všechny obrázky, až na ten úplně první, jsou print screeny ze seriálu.

Žádné komentáře:

Okomentovat