70. léta v Japonsku
znamenala završení bouřlivé ekonomické obnovy a společenského neklidu, ze
společnosti se stal aktivní masový spotřebitel podporovaný agresivním
marketingem. Mladí lidé uvízli v koloběhu distribuce a spotřeby odloučeni
od produktivních funkcí a zrodil se „ryzí spotřebitel“ bez politických a
společenských zájmů uzavřený ve svém „pokoji zábavy“.[1]
S tím
je možné spojovat zrod otaku
subkultury, jejíž členové upírali své touhy a naděje k fikci, převážně
k sci-fi, ve které hledali zářnou budoucnost a uspokojení pro japonský
techno-fetišismus.[2]To můžeme
demonstrovat na zrodu sofistikovanějších anime, jako je Učú senkan Jamato nebo Kidó
senši Gandamu, a vzniku prvních časopisů orientujících se
na anime, kupříkladu Animage
vycházející od roku 1978.[3]
Azuma Hiroki dělí otaku na tři generace a právě fanoušky v předchozím odstavci
zmiňovaných anime zařazuje do první generace otaku – jsou to tací fanoušci, kteří se narodili okolo roku 1960 a
viděli anime Jamato a Gandamu mezi 10. a 20. rokem života.
Druhou generaci popisuje jako ty, kteří se narodili v 70. letech a
v období dospívání si užívali to, co diverzifikovala již dospělá první
generace otaku, za stěžejní dílo pro
tuto generaci si můžeme uvést anime Čódžikú
jósai Makurosu. Třetí generace otaku
se skládá z těch, kteří se narodili kolem roku 1980 a byli na druhém
stupni základní školy, když anime Šinseiki Evangerion zažívalo boom.[4]
Díky
rozvoji moderních technologií, vzniku videorekordérů a fenoménu domácího videa
mohla první generace otaku hlouběji
proniknout do světů otaku médií, nabyté
informace mezi sebou sdílet a utvářet tak komunity. Růst této komunity byl
podporován z ekonomických důvodů – v důsledku každoročního poklesu natality
a oblíbenosti některých franšíz právě u této generace, se tvůrci anime
rozhodli zaměřit svou tvorbu na dospělejší publikum. Uvědomovali si totiž kupní
sílu dospělých otaku s vlastními
příjmy. 80. léta tak zaznamenala jak nárůst meka
anime a dalších anime se sci-fi tématikou, tak dochází i k nebývalému
míšení žánrů a cílových skupin,[5]
kdy seriály mířené na dívčí populaci s roztomilou hrdinkou s lechtivým
designem uspokojovaly i touhy mužské populace.[6]
Do
takového prostředí pak přišla druhá generace otaku, která pokračovala v konzumaci těch samých anime,
případně jejich franšíz, sci-fi anime či anime zaměřených na více cílových
skupin. S ní je také spojen rozvoj internetu a podle Azumi právě
subkultura otaku může za vznik
japonské internetové kultury. Tvrdí to na základě velkého množství webových
stránek a chatovacích místností zaměřených na otaku, zvyku providerů pojmenovávat své FTP servery podle
fiktivních postav, nebo programátorských příruček, ve kterých se objevují
pasáže z vizuálních románů jako vzorové příklady.[7]
V 90.
letech se zformovala třetí generace otaku
okolo seriálu Evangerion a
pravděpodobně se její vznik odehrává ve stejných letech, kdy se objevují první otaku mimo Japonsko. Série se překrývala
s nebývalým rozmachem figurek fiktivních postav a rozšířením internetu.
Snad každý otaku třetí generace měl doma
figurku Ajanami Rei z Evangerionu
a po internetu o seriálu diskutoval a rozebíral různé odkazy a symboly,
které se v seriálu vyskytly. Internetové diskuze se přenášely i do
reálného světa, do Akihabary, kde se otaku
scházeli a scházejí dodnes.[8]
Etymologie
V běžné každodenní
konverzaci slovo otaku značí „váš dům“, jako pozůstatek neokonfuciánských
vlivů je otaku požíváno i pro
označení „vašeho manžela“ a povšechněji se používá jako osobní zájmeno vy/ty.[9]
Je
všeobecně známo, že v Japonsku je vícero označení pro „já“ a přesně tak to
platí pro „ty/vy“. Ve výpovědích se většinou zcela osobní zájmena „já“ a „ty“
vynechávají, ale pokud je třeba někoho oslovit, používá se jméno oslovovaného, anata[10], kimi[11], omae[12], nebo otaku. Otaku je uctivý způsob oslovení někoho, o
kom ještě není známo jeho sociální zařazení vůči oslovující osobě. Udržuje to
mezi dotyčnými odstup. Pokud se takové oslovení použije mezi osobami, které
jsou si společensky rovny, může to znít lehce ironicky nebo až sarkasticky.[13] Ale
otaku si tak mezi sebou říkali.
Obyčejně adolescenti mezi sebou používají oslovení kimi či omae, ale
fanoušci anime a mangy se rozhodli pro elegantně znějící oslovení otaku.
Dodnes
není jasně známo, proč si fanoušci anime a mangy začali říkat otaku a kdy a za jakých okolností
se toto označení rozšířilo jako označení subkultury těchto jedinců. Existuje
ovšem pět teorií, které nabízejí vysvětlení.
Několik
z nich popisoval Lawrence Engv jedné ze svých starších prací a v jedné
z teorií tvrdí, že díky zrodu sociálních sítí v 80. letech, skrze
které fanoušci anime obchodovali s informacemi a různým zbožím
s anime tématikou, se rozšířilo používání oslovení otaku. I když takový fanoušek měl spousty kontaktů na ostatní,
neznamenalo to, že by se s ostatními, se kterými se skrze sociální sítě seznámil,
znal důvěrněji. Spousta interakcí mezi fanoušky neměla dlouhého trvání, byla
neosobní a věcná. Neměli potřebu se sbližovat s lidmi, se kterými
obchodovali. Jak se fanouškovská komunita rozrůstala, bylo těžší udržovat
bližší vztahy se všemi, se kterými přišli dotyční do kontaktu. Takové
odosobnění při vzájemných interakcích bylo jen dovršeno vzájemným uctivým
oslovováním otaku.[14]
Jiná z Engem popisovaných teorií se zaměřuje na význam
otaku, „váš dům“, a s tím
spojenou představu, že fanoušci anime a mangy zřídkakdy opouštějí své domovy,
jsou nespolečenští a izolovaní od reálného světa. To přivádí k myšlence,
že takováto negativní ustálená představa reflektuje etymologii slova otaku. Ale k tomu Eng okamžitě
dodává, že otaku si říkali sami
fanoušci, a tak je vysoce nepravděpodobné, aby se dobrovolně nazývali negativně
zabarvenou etymologií odkazující k tomu, že jsou neustále zavřeni doma,
pokud by si ze sebe navzájem úmyslně nedělali legraci, což nevylučuje. Navíc argumentuje
dalším poznatkem – proč je taková teorie nepravděpodobná – že otaku v té době často vyráželi ze svých
domů na setkání s dalšími stejně zaměřenými fanoušky, neboť na
začátku 80. let byly sociální internetové stránky ještě rudimentální.[15]
Další a Engem nejprosazovanější teorie o tom, proč si
fanoušci anime a mangy začali říkat otaku,
začíná u tvůrců anime Kawamoriho Šódžiho (1960-) a Mikimota Haruhikoa (1959-). S tímto tvrzením přišel roku 1996 velký znalec subkultury otaku Okada Tošio ve své stati Otakugaku njúmon. Kawamori a Mikimoto se ještě jako studenti
prestižní vysoké školy Keió podíleli
na tvorbě anime Čódžikú
jóni Makurosu studia Nue.
V té době se jednalo o velmi prestižní školu, „o kolébku pro syny z lepších vrstev“[16]. Kawamori
a Mikimoto, obklopeni takovým prostředím, užívali tradiční oslovení druhé osoby
otaku namísto obvyklého anata. Byli velkými fanoušky sci-fi, a
tak se účastnili různých sci-fi shromáždění, kde mezi sebou používali právě
toto oslovení. Ti, se kterými se na shromážděních setkali, je začali
napodobovat, a i fanoušci studia Nue
začali používat oslovení otaku, aby
ukázali, že si váží tvůrců Makurosu.
Používali jej na různých fanouškovských setkáních, např. na Komikku máketto[17], na
schůzích fanzinů, nebo v řadách před kiny, ve kterých čekali na začátek
promítání, a tím se oslovení otaku
rozneslo po celé komunitě. Nadto se výraz nejspíše rozšířil i přímo
z anime Makurosu, kde hlavní
představitel Hikaru takto oslovoval[18]tu,
kterou měl rád.[19]
Eng ve své práci dodává, že se roku
2003 účastnil přednášky na Massachusettském technologickém institutu, kde Okada
přednášel a předchozí tvrzení rozšířil. Podle Okady se na sci-fi
shromážděních setkávali fanoušci z různých míst – jednalo se o členy
sci-fi kroužků na různých školách po celém Japonsku – a na důkaz respektu
vůči cizím kroužkům se oslovovali otaku.[20]
V roce 2004 vydal Peter Carey
knihu, ve které mimo jiné zpovídal umělkyni Minakawu Juku (1965-)[21] a ta mu
prozradila, že v polovině 80. let sci-fi autorka Arai Motoko (1960-) používala uctivé oslovení otaku
pro své fanoušky. Ti ji měli tak rádi, že toto zvláštní oslovení přijali za
své. Od nich se to pak rozšířilo na různých sci-fi setkání mezi další fanoušky
žánru.[22]
Zatím jsme si jen zmiňovali, jak se otaku rozšířilo v subkultuře, ale nevysvětlili
jsme si, jak se dostalo toto označení do širší společnosti. Všeobecně je
přijímáno, že termín otaku poprvé v
médiích použil publicista Nakamori Akio ve své sérii
článku „Otaku“ no kenkjú. Ten první
vyšel v červnovém vydání magazínu Manga
burikko[23]
roku 1983.[24] V něm
psal o své návštěvě Komikku
máketto
a lidech, které tam potkal:
Znáte Komiketto? (…) Jedná se o festival pro blázny do mangy – prodávají
se tam dódžinši nebo fanziny. Byl
jsem opravdu překvapen, bylo tam více jak 10 000 mladých mužů a žen
z celého Tokia, kteří byli vážně divní. Jak to říct? Určitě je znáte
z každé školy, jsou to ti, kterým nejde sport, zůstávají ve třídě, i když
je přestávka, schovávají se ve stínech a strašně žerou šógi. Mají dlouhé nepoddajné vlasy, nebo je mají střižené na krátko
jako malí chlapci, oblečeni jsou v bundě a kalhotách, co jim koupila máma
za 980-1980 jenů někde ve výprodeji, obuti v neznačkových botaskách
koupených před několika lety s taškou přes rameno, která je nacpaná
k prasknutí; tak to jsou oni. Jsou kost a kůže, až vypadají podvyživeně, (…)
nebo to jsou vysmátá bílá prasata. Ženy mají vlasy zastřižené do podoby helmy a
většinou jsou tlusté, nohy jako špalky navlečené do vysokých bílých ponožek.
Obvykle sedí sami v rohu třídy, jako by neexistovali, s ponurým
výrazem, bez jediného kamaráda. A teď si představte, jak jich je 10 000 narvaných
na jednom místě od podlahy až ke stropu! Jsou tu i tací, co se převlékli do
oblečení, které nosí nějaká postava v anime. (…)
Když se nad tím zamyslíme,
nejsou tací jen fanoušci mangy a návštěvníci Komiketto. Jsou takoví třeba ti, co den předem čekají seřazení ve
frontě na anime film, nebo ti, co semálem nechají přejet vlakem, jen aby
vyfotili Burú torein fotoaparátem,
který je jejich chloubou, nebo ti, kteří mají knihovničky zaplněné sci-fi
magazíny s přesně určeným místem, či ti mladí vědátoři s brýlemi
tlustými jako dno láhve od mléka potulující se kolem obchodů s počítači,
anebo ti, kteří si ráno přivstanou, aby zabrali dobré místo před autogramiádou
nějaké aidoru. (…) Máme pro ně sice
různé označení jako nadšenci, posedlí fanoušci nebo introverti, ale to není
ono. Řekl bych, že nemáme přesně výstižné označení, které by přesně pokrylo tyto
konkrétní variace a souhrnně je popsalo, a tak jsme je pokřtili „otaku“ a od teď už jim jinak neřekneme.
Tím v podstatě udělal Nakamori
z uctivého oslovení otaku něco
posměšného, něco, čím by měl zdravý a společnosti prospěšný Japonec pohrdat.[26]V roce
1983 ovšem tento článek neměl velký vliv na vnímání subkultury otaku společností, zvrat přišel až o
šest let později, roku 1989.
Démonizace pojmu
Mezi
lety 1988 a 1989 japonská policie našla čtyři znetvořená těla holčiček ve věku
od čtyř do sedmi let, která byla znásilněna. Viníkem byl šestadvacetiletý
nesmělý buclatý Mijazaki Cutomu.[27] Již
objevení těl vyvolalo v japonských médiích rozruch, ale po zatčení Mijazakiho
se mediální shon vygradoval.
Masová média, která hledala vysvětlení jeho
násilných činů a motivu, namířila své hledáčky na Mijazakiho pokoj, kde se
našlo 5763 různých videokazet – s anime, tokusacu filmy[28] a s pornografií,
mezi kterou byl mimo jiné i podžánr rorikon
– a mangy.[29] Mijazaki
navíc navštívil Komikku máketto a
psal recenze na anime v dódžinši.[30] Kvůli
tomu si média začala všímat jeho koníčků a objevila šest let starý článek „Otaku“ no kenkjú, ve kterém popisovaní
„otaku“ byli tolik podobní Mijazakimu,
navíc jeho autor Nakamori Akio vydal po Mijazakiho zadržení populární
knihu M no džidai[31].
V té době nadpisy článků hlásaly „Perverze
číhá v samotě“ nebo „Jeho společníci? Anime a video“, celý případ byl
médii nazván jako „Otaku vrah“ a subkultura
byla každý den propírána na televizních obrazovkách.[32]
Výsledkem bylo ukotvení termínu otaku
v myslích Japonců jako označení člověka, který nedokáže rozeznat fikci od
reality, žije jen ve svém vysněném světě a je sexuálně přitahován k malým
dětem.[33]
S takovou silně negativní představou se na 36. ročníku Komikku máketto, konajícím se hned po
zatčení Mijazakiho, s návštěvností 100 000 fanoušků, objevilo mnoho
reportérů, aby sledovalo otaku
v jejich „přirozeném prostředí“.[34]
Sociální kritik Ócuka Eidži to dokonce komentoval slovy: „Může to znít
hrozně, ale je tu 100 000 lidí, kteří mají stejný koníček, jako má pan M –
máme tu celou armádu vrahů.“[35]
Podle Morikawy slovo otaku rychle proniklo do myslí
obyčejných lidí ze dvou důvodů; kromě toho, že Mijazakiho činy zanechaly hrůzný
dojem, lidé si to spojili s označením otaku,
těch lidí, o kterých Nakamori psal, že jsou na každé škole a „nebezpečí tak
hrozí odevšad“, a druhým důvodem bylo to, že otaku nebylo úplně nové slovo, naopak japonským uším neznělo vůbec
cize.[36]
Tento incident měl velký dopad na subkulturu.
Termín otaku obsahoval v očích
společnosti jen negativní konotace, obyčejní Japonci si ho především spojovali
s fanoušky anime a mangy, kteří jsou ponořeni do svého vysněného světa a
mají sociálně patologické jednání. Dále také ve spojitosti s Mijazakiho
sbírkou rorikon děl vznikla koncepce,
že otaku jsou především muži[37],
ačkoliv se v Nakamoriho pojetí otaku
vyskytovaly i ženy. Byl také zaznamenán enormní nárůst článků, knih či statí na
téma otaku a především na otázku „co
se pokazilo u těchto lidí?“ – japonská společnost měla nutkavou představu, že
jejich patologické chování musí být vysvětleno.[38]
Incident neměl dopad ovšem jen na subkulturu,
ale i anime a mangu. Pořadatelé Komiketto
v roce 1993 po nátlaku veřejnosti vydali závazná pravidla, že díla s explicitním
obsahem se nesmějí prodávat osobám mladším 18 let[39], a
proběhlo několik policejních zásahů na kruhy vztahující se k tvorbě dódžinši. Probíhala také cenzura
oficiálně vydávaných a vysílaných děl. Podmínky pro to, co mohlo být vysíláno
na televizních obrazovkách, se zpřísnily[40].[41]
Současnost
S příchodem
nového milénia začaly vznikat i studie, které se pokoušejí na subkulturu otaku nahlížet nezaujatě a hledají
v ní pozitiva. Můžeme se například dočíst, že subkultura otaku je v podstatě nacionalistická.[42] Rodila
se během hospodářského zázraku, kdy Japonsko znovu nabylo ztracenou sebedůvěru
po prohrané válce, a tudíž je subkultura přínosem ve smyslu podpory
nacionalismu, protože je hrdá na své „japonství“, což můžeme najít například
v anime Učú senkan Jamato nebo Seibá Marionetto J[43].[44]
Ke zlepšení náhledu na otaku také přispělo rozšíření obliby
japonské popkultury v zahraničí, součástí toho bylo přijetí pojmu otaku bez negativních konotací skrze OVA Otaku no bideo. Díky tomu do Japonska
začalo proudit více turistů-otaku,
kteří chtěli alespoň jednou za život navštívit svou Mekku, Akihabaru.[45] Bývalý
ministr zahraničních věcí Asó Taró dokonce prohlásil, že díky své popkultuře,
hlavně manze a anime, by Japonsko mohlo vytvořit dobré vztahy s ostatními
zeměmi.[46]
V témže roce přinesla televize Fudži na obrazovky hraný seriál Denša
otoko, který
také přispěl k očištění pověsti otaku.
Seriál vysílaný v hlavním vysílacím čase vypráví o typickém otaku ve středních letech, jenž se
zamiloval do pohledné moderní ženy, kterou zachránil před opilým mužem v metru.
Je součástí internetové komunity 2čanneru, kde
píše o tom, co se mu přihodilo, a na oplátku dostává rady, jak má postupovat
dál, aby ji nakonec získal. Seriál si získal oblibu u mainstreamové populace,
takže i díky tomu byl pojem otaku akceptován
a již není vnímán tolik negativně jako v 90. letech.[49]
Podle Patricka W. Galbraithatato „mainstreamizace“ subkultury
otaku způsobila v posledních sedmi letech změnu její image z
antisociální subkultury na „značkovou“ popkulturu.[50]
[1]
GALBRAITH, Patrick W. Akihabara: Conditioning a Public “Otaku” Image sebráno
v Mechademia 5: Fanthropologies. Minneapolis:
University Of Minnesota Press, 2010, str. 214.
[2]
Tamtéž.
[3]
Tamtéž.
[4]
AZUMA, Hiroki. Otaku: Japan‘s Database
Animals. Minneapolis: University Of Minnesota Press, 2009, str. 7.
[5]Viz
například anime natočená podle předloh od Takahaši Rumiko nebo již zmiňovaný Makurosu.
[6]
GALBRAITH, Patrick W, 2010, str. 215.
[7]
AZUMA, Hiroki, 2009, str. 4.
[8]
GALBRAITH, Patrick W, 2010, str. 217.
[9]GRASSMUCK,
Volker, 1990, dostupné z http://www.cjas.org/~leng/otaku-e.htm.
[10]
Používá se jako Vy, ty; důvěrné oslovení mezi manželi; „Pane!“, „Paní!“.
[11]
Používá se jako ty (důvěrně); může se chápat i jako oslovení „kámo“, „brácho“.
[12]
Používá se jako ty (oslovení někoho na stejné úrovni nebo na nižší). Běžně
používají spíše chlapci a muži.
[13]GRASSMUCK, Volker, 1990, dostupné z
http://www.cjas.org/~leng/otaku-e.htm.
[14]
ENG, Lawrence. The Origins of
"Otaku", In:
Lawmune's Netspace [online]. 4. 11. 2003b [vid. 2014-02-17].Dostupné z
http://www.cjas.org/~leng/otaku-origin.htm.
[15]
Tamtéž.
[16]
OKADA, Tošio, 1996, str. 95.
[19]
OKADA, Tošio, 1996, 16.
[21]
Podílela se na tvorbě Gandamu.
[22]
CAREY, Peter. What Wrong About Japan.
New York: Vintage, 2004, str. 55.
[23]
Jedná se o erotický rorikon magazín. Rorikonロリコン je japonské označení pro
sexuální přitažlivost k nedospělým dívkám nebo jedinců, kteří jsou
k nim přitahováni.
[25]
NAKAMORI, Akio. „Otaku“ no kenkjú (1):
mači niwa „otaku“ ga ippai. In: Manga burikko sekai [online]. 1983 [vid. 2014-02-25].
Dostupné z http://www.burikko.net/people/otaku01.html.
[26]
KAM, Thiam Huat. The common sense that
makes the ‘otaku’: rules for consuming popular culture in contemporary Japan.
National University of Singapore, 2009, str. 39.
[27]
KINSELLA, Sharon. Japanese Subculture in
the 1990s: Otaku and the Amateur Manga Movement, sebráno v Journal
of Japanese Studies, Vol. 24, No. 2, Seattle: University of
Washington Press, 1998, str. 309.
[29]
MORIKAWA, Kaičiró. Otaku. In: eScholarship [online]. 20. 4. 2012 [vid. 2014-02-23].
Dostupné z http://www.escholarship.org/uc/item/5zb9r8cr.
[30]
KINSELLA, Sharon, 1998, str. 309.
[31]
Kniha se zabývá Mijazakim i v souvislosti s otaku.
[32]
Tamtéž.
[33]
AZUMA, Hiroki, 2009, str. 4.
[34]
MORIKAWA, Kaičiró, 2012, dostupné z
http://www.escholarship.org/uc/item/5zb9r8cr.
[35]
KINSELLA, Sharon, 1998, str. 309.
[36]
MORIKAWA, Kaičiró, 2012, dostupné z
http://www.escholarship.org/uc/item/5zb9r8cr.
[37]
Podle Morikawy je víc jak polovina otaku
v Japonsku něžného pohlaví a kolem 70 % účastníků Komiketto jsou ženy.
[38]
KAM, Thiam Huat, 2009, str. 9.
[39]
Ačkoliv velká část autorů takových děl byla neplnoletá.
[40]
Například cenzura u animeEvangerion
nebo Kaubói Biboppu.
[41]
KINSELLA, Sharon, 1998, str. 312.
[42]
Otaku Positive Effect On The Japanese Culture Media Essay. In: UK Essays [online]. All Answers Ltd.
2010 [vid. 2014-02-28]. Dostupné z
http://www.ukessays.com/essays/media/otaku-positive-effect-on-the-japanese-culture-media-essay.php
[43]
Anime parafrázujeobdobí Edo.
[44]
AZUMA, Hiroki, 2009, str. 23.
[45]
GALBRAITH, Patrick W, 2010, str. 218.
[46]
Manga shares gain on leader hopes. In: BBC
[online]. 12. 9. 2007 [vid. 5.3.2014]. Dostupné z
http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/6991720.stm.
[47]Collection, creativity, community.
[48]
New Market Scale Estimation for Otaku: Population of 1.72 Million with Market
Scale of ¥411 Billion. In: Nomura
Research Institute, Ltd. [online]. 6. 10. 2005 [vid. 5.3.2014]. Dostupné z
http://www.nri.co.jp/english/news/2005/051006.html.
[49]
GALBRAITH, Patrick W, 2010, str. 219.
[50]
Tamtéž, str. 222.
Žádné komentáře:
Okomentovat